Rozhovor s uměleckým kovářem – Jakubem Navrátilem

 

Skoro každý z nás zná českou pohádku „O statečném kováři“. I já znám jednoho, jmenuje se Jakub Navrátil a vyučil se řemeslu umělecký kovář- zámečník v Praze. Trošku jsem pátrala po pověrách o kovářích a je zajímavé, že kdysi se kovář považoval na osobu váženou, která ochraňovala vesnici před zlem. Byl spojován s nadměrnou sílou a ochranou. Také k němu patřilo slovo štěstí, podkovy, teplo, oheň, ochrana, a možná i peklo. Jsem moc ráda, že p. Jakub svolil k rozhovoru. Pojďte se podívat, jak vypadá jeho práce i život.

Jak dlouho děláte v profesi umělecký kovář a jaké byly Vaše začátky? Pracujete v dílně sám?

V profesi umělecký kovář dělám od vyučení, tzn. asi od roku 1993. Předtím jsem od roku 1989 studoval na Střední škole uměleckých řemesel v Praze, v oboru Umělecký kovář-zámečník. Na praxi jsem jezdil do Brna, tehdy ještě do kovárny spadající pod Umělecká řemesla Brno, která se po revoluci rozpadla a já jsem přešel ještě s jedním spolužákem k mému tehdejšímu mistrovi do jeho nové firmy, kde jsem zůstal i po vyučení až do roku 1996. Poté jsem prošel jako zaměstnanec několika firmami, až jsem se rozhodl že to zkusím sám na sebe.
Začátky byly těžké, ale díky mým kamarádům, kteří v té době otevírali malou hospůdku s galerii a chtěli po mně kovářskou práci do interiéru, jsem získal svou první zakázku a díky dobrým referencím se pomalu začaly nabalovat další zakázky. Teď už to bude 6 let, co jsem na volné noze.
Dosud pracuji sám, jelikož mám velice malou kovárnu, která je tak akorát pro jednoho. Takže to bývá někdy obtížné, hlavně při manipulaci s těžkou bránou, plotem a podobně. Naštěstí mám kamarády , kteří mi když potřebuji rádi pomůžou.

Když jste vyhrál první místo v soutěži – VELOCIPED – na Mezinárodním setkání uměleckých kovářů BRTNICKÉ KOVADLINY 2009, jaké byly Vaše pocity?

Moje pocity z výhry za ,,Velociped“ byly smíšené. V té době jsem pracoval v jedné firmě jako zaměstnanec a můj šéf tuto plastiku přihlásil bez mého vědomí a ne pod mým jménem, ale pouze pod jménem své firmy. A to byl nakonec jeden z důvodu, proč ve mně začala hlodat myšlenka se osamostatnit.

Pouštějí se do tak složitého řemesla i ženy?

Kovářské řemeslo vykonávají i ženy, ale asi jich není moc. Jednu jsem viděl na Hefaistonu, ale vypadala spíš jako chlap a džbánek piva vypila na ex, než bys řekl švec, nebo spíš kovář. Je to přece jenom fyzicky náročná a taky dost špinavá práce.

Práce je určitě fyzicky náročná, jak to zvládáte? Už si Vaše ruce a tělo zvyklo za ty roky na bolest a námahu nebo chodíte spát celý polámaný?

Ano je to fyzicky náročná práce. Dokud bylo tělo mladé, tak mu bylo jedno co se s ním dělá, no a teď už mu to jedno není, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat. Sám jsem zvědav, jak dlouho to ještě vydrži 🙂

Kolik času Vám práce zabere každý den? Máte vůbec čas na rodinu?

Snažím se pracovat přes týden – od osmi do pěti, ale ne vždy to stačí, když hoří termín, což je dost často, tak jsem v práci do večera a i přes víkendy. Ona práce každého živnostníka je dost náročná i na čas. Jsem sám sobě šoférem, sekretářkou, pokladníkem, návrhářem, zhotovitelem… takže si beru práci často domů. No a jelikož bydlíme v rodinném domě, který jsme zrekonstruovali a přistavěli, tak na mě doma čeká zase další práce. Na rodinu mi tedy zbývá času málo.

Kde se bere v chlapovi a tak těžké práci, zároveň tolik citu při tvoření? Věci jsou opravu nádherné a jde vidět jemnost.

Hlavní je dělat to co tě baví, a pokud se to daří, pak je všechno snažší. I když samozřejmě jsou i chvíle, kdy bych s tím nejradši praštil. Ale to je asi normální.

Nejsložitější věc, kterou jste vyráběl? Kolik času Vám zabrala?

No, to už je hodně dávno. Ještě jako zaměstnanec, jsem dostal za úkol vyrobit rytířské brnění. A to byl pro mne opravdu porod. Nikdy jsem nic podobného nedělal, neměl jsem s tím žádné zkušenosti. Nakonec jsem to nějak zvládl, ale stalo mne to hodně času a sil, nejen těch fyzických. Moc se tím nechlubím, kdyby to viděl nějaký odborník, omlátil by mi to o hlavu. Byla to taková divná doba.

Dokážete udělat cokoli na zakázku? Děláte i lucerny do bytu a na zahradu?

Nejsem žádný kouzelník, takže všechno asi ne. Pokud přijde zákazník s něčím na co si nevěřím, nebo to není můj šálek kávy, tak nemám problém mu popřípadě doporučit jiného kolegu v oboru. Vyrobit lucernu by asi nebyl problém, jednu uz jsem kdysi dělal, ale pro zákazníka by to bylo finančně náročné a dneska už se dají koupit pěkné lucerničky všech velikostí a tvarů, v různých prodejnách s dekorativními předměty, za přijatelnou cenu. (poznámka blogerky: myslím si, že ne vždy jde o cenu, někdo třeba touží mít originál a hlavně ruční práci)

Cenovou kalkulaci vyhotovíte ihned při poptávce? Můžou Vám lidé napsat na email nebo jste momentálně zavalený prací až do konce roku?

Cenovou kalkulaci vyhotovím až na konec. Nejdřív se dohodnu se zákazníkem na tom, jakou má on představu, pak vytvořím návrh, a pokud je už všechno jasné, víme jak to má vypadat a z čeho se bude dělat, tak potom to nacením. Do konce roku už mám plno, ale člověk nikdy neví, jestli něco na poslední chvíli neodpadne.

Jaký materiál a nářadí u práce používáte? Jak to vypadá ve Vaši dílně?

Používám klasický válcovaný hutní materiál jako je kulatina, čtyřhran, plocháč, který následně nahřívám ve výhni, tvaruji a překovávám, buď ručně nebo pomoci pérového bucharu, což je můj největší pomocník. Takovým těm kovářským polotovarům, co se dnes dají koupit v různých marketech nebo na internetu se vyhýbám. To nemá s kovařinou nic společného. Jinak samozřejmě používám i klasické zámečnické nářadí jako brusky, vrtačky atd. No, v moji dílně je hlavně často velký nepořádek. Jelikož ji mám opravdu malou, tak se tam snažím všechno co potřebuji nacpat. A podle toho to taky tak vypadá.

Dá se nějak zkráceně popsat proces výroby?

Zákazník přijde osobně do kovárny, nebo se stavím já k němu a pokud se dohodneme, tak od něj vyberu zálohu, nakoupím materiál a začnu vyrábět. Až je zakázka hotová, zákazník si ji přebere, doplatí mi zbytek dohodnuté částky a je to.

Máte nějaké plány, cíle, sny? Je něco co si moc přejete?

Plány? Do budoucna bych rád nějakým způsobem zvětšil prostory kovárny. Cíle? Zůstat co nejdéle zdravý a při síle, bez toho to nepůjde. A přání? Aby to se mnou moje rodina vydržela a já abych na ni měl víc času. A profesně bych se rád ještě něco přiučil a rozšířil si obzory. (poznámka blogerky: Přeji ať se Vám vše splní.)

Vzkaz čtenářům?

Vzkazy a poselství mi moc nejdou, takže: buďte na sebe hodni 🙂

 

FOTOGALERIE (se svolením autora):

 

 

Opět jeden z podařených rozhovorů, ze kterého mám velkou radost. Jakuba znám od Základní školy a je to opravdu hodný a poctivý člověk. Kdo má zájem, mrkněte na jeho tvorbu na webu: http://www.kovarstvi-navratil.cz/. Jakub dělá: plastiky, hodiny, otvíráky, šperky, kliky, madla, zábradlí, domovní čísla, hřebíky, svícny, věšáky, krby a příslušenství, mříže, vrata, dveře, brány, branky, ploty, panty, dvířka, popelníky, světla, vinotéky, židle, stoly, schránky, vývěsné štíty, zvonky a další. Pokud se ho chcete na něco zeptat, napište nám.

(na otázky se ptala a celý rozhovor vyhotovila: blogerka Michaella)