O sousedech aneb opravdový příběh ze života

P. Jitka z Prahy reagovala na článek: „Sousedy si v dnešní době nevyberete“. Zachovala jsem písemný projev bez úprav, včetně hovorové řeči.

Dobrý den, paní Michaelo.

Nedávno jsem četla Váš článek a vzpomněla si na příhodu, kterou jsem řešila na začátku jara a v létě.

Minulý rok na podzim se mi narodila dcera. Předtím než se narodila, jsem některé události nepotřebovala řešit, ale… Vrátím se tedy k tomu, co bych chtěla napsat. Žijeme s manželem v panelovém domě v Praze v malém bytě bez lodžie. Máme byt o velikosti 2+1. Pro dvě osoby, teď už vlastně 3, je to byteček akorát. Incident, kterým začalo mé zuření a bezmoc se stal na začátku léta. Manžel byl tenkrát na služební cestě a já byla s malou sama doma. Konečně se mi podařilo dceru uspat a tak jsem si sedla na gauč a sledovala televizi. Najednou jsem ucítila smrad. Víte, takovej ten zápach, co je hodně smradlavej. V té chvíli jsem si uvědomila, že ve svém v bytě cítím cigára a mám v obývacím pokoji úplnou mlhu. Chápete, bylo nahuleno v celém bytě. Jelikož byl tedy manžel na služebce, malá byla v obývacím pokoji se mnou. Začala kašlat a já s ní. Nejhorší bylo, že ji ten zápach probudil a tak jsem ji konejšila. Během chvilky usnula a já začala mít vážně velké nervy, protože jsem během chvilky smrděla jako bych kouřila já. Okno bylo jen na ventilačku. Rozhodla jsem se jednat. Otevřela jsem okno, vyklonila se a poprosila onu osobu, zda by to kouření mohla utnout. Nikdo mě neposlouchal.
Vzdala jsem to, zapnula větrák, ať rozežene ten smrad aspoň z pokoje, kde byla malá a šla znovu koukat na televizi. Jenže během půl hodiny jsem dostala další dávku nikotinu a o mnohem větší mlhu do bytu. Tak jsem se opět vyklonila z okna a znovu opakovala, zda by to šlo jako omezit. Ticho a žádná odpověď. Malá začala plakat, vzala jsem ji na ruce a šla řešit věc osobně, vedle k sousedům. Na klepání nikdo nereagoval, nezvonila jsem neboť mají děti. Malou jsem dala do vedlejšího pokoje do postýlky. V tom pokoji to vypadalo jak v nějaké kuřárně. No, paráda, řekla jsem si sama pro sebe. To už jsem ale opravdu zuřila a začala nahlas hulákat z okna, hvízdat, volat… a pak už jen nadávat. Když můj „hluk“ nabral na intenzitě a byla jsem dost hlučná, objevila se z lodžie postava právě přistěhovalé sousedky. S úsměvem mi sdělila, co tady jako řvu a co prej mám za problém. Prej, kde mají kouřit než na balkóně, že maj nekuřáckej byt. Vysvětlovat ji, že mám doma (v malém byte) malé dítě bylo naprosto zbytečné. Sousedka pokrčila rameny a řekla, že má také děti. Ostatní taky hulí, tak co a že i oni mají v bytě smrad z cigár. Ona prostě s rodinou a přáteli na tom balkóně kouřit bude, protože prostě může a ven kouřit nechodí, protože to tak nikdy nedělala.

Připadala jsem si jako idiot. To chci moc? Já když kouřila, chodila jsem kouřit ven, neboť se to doma manželovi nelíbilo. Nemáme lodžii. Komu by se taky líbilo, aby mu zapáchaly věci a měl věčně žluté stěny od zažraného nikotinu, i když se kouří z okna, jde to do bytu. Panebože to vážně ty kuřáky nezajímá, že hulí malému dítěti pod nosem a narušují nekuřáckou pohodu v jiné domácnosti? Naši sousedku tohle vůbec nezajímalo a udila nás drze do podzimu, ať byla noc nebo den. Upřesňuji, že všechny naše okna jsou hned vedle jejich kuřácké lodžie.
Dovedete si jen představit, co člověka stojí za úsilí, tuto situaci řešit? Totální stres, hádky a hledání řešení. Tohle vás přivádí k šílenství, aspoň mě jo. Chtěla jsem se odstěhovat. Někdo jde řešit takové problémy na příslušné orgány, stěžuje si známým, kamarádům, kamarádkám a rodině. Já s malým dítětem nemám na běhání po úřadech čas a těžko se budete pořád stěhovat z bytu do bytu, když nevíte, jaké sousedy dostanete jako dárek jinde. A stejně si myslím, že bych nic nevyřídila. Dneska se všechno vždy zamete do kouta pro nedostatek důkazů a to je mně fakt líto.
Na konec jsem to vyřešila úplně jinak. Moje kamarádka měla podobné zkušenosti a hádala se takto se sousedy minimálně rok. Nevyhrála, ale ani neprohrála. Jen mi poradila a já se toho vážně chytla. Koupila jsem v obchodě levný osvěžovač vzduchu. Rozhodně byl tedy levnější než krabička cigaret a pokaždé, když naše příjemná sousedka s rodinou usedla a zapálila si cigáro, vytáhla jsem já svůj osvěžovač a započala bitvu. Ještě teď se směju, když si vzpomenu jak ta madam vyvalila oči a nechápala o co mi jde.
Někdo si řekne, že je to praštěné, někdo ne, ale někdy musíme jednat z čirého zoufalství a dělat protiopatření, protože když si soused zamane, že vám ze života bude dělat peklo, změní se váš život v hromádku trápení a to přece nikdo z nás nechce. Každopádně, já už se těším na jaro a léto, začne boj – cigareta versus osvěžovač. Mimochodem, doporučuji vůni moře, je nezapomenutelná. Jitka K.

Podle zákona nesmí soused souseda omezovat nadměrných hlukem ani pachem a kouřem. Mnoho lidí (sousedů) si neuvědomuje, že kouřením z okna nebo na balkóne mohou zasahovat násilně do soukromí jiné domácnosti. Ale nekuřák má právo necítit u sebe v bytě cigaretový kouř a hlavně pokud jsou v bytě děti. Ani u škol se kouřit nesmí. Řešit se dá celá situace upozorněním a domluvou nebo tvrdě přes úřady. Nápad s osvěžovačem je taky skvělý 🙂 Držím palce, ať se situace už konečně vyřeší k Vaši spokojenosti. Chcete p. Jitce s jejím problémem poradit? Nebo nám napsat svoji zkušenost? Ozvěte se.

(zdroj obrázků: http://uhaweb.hartford.edu/KRAKYTA/smoking876.jpghttp://cdn.inquisitr.com/wp-content/uploads/2016/10/Nieghbor-dispute-racist-900×440.jpg)