Nákup a prodej starožitností: Co je dobré vědět?

Starožitnosti dnes „frčí“, ale jak vůbec nábytek, který lze označit přívlastkem starožitný, vypadá? Pokud se vám v souvislosti se starožitným nábytkem vybaví soupravy, které jsou k vidění v zámeckých expozicích, máte pravdu. Je to však pouze zlomek, protože do kategorie starožitností patří také moderní nábytek, který několik staletí staré kousky ani zdaleka nepřipomíná. I mladší starožitnosti však mohou mít vysokou cenu, často dokonce i vyšší než výrazně starší předměty.

Jak bezpečně poznat starožitnost?

Tuzemští starožitníci obecně definují starožitnosti jako „předměty umělecké a historické hodnoty, které – pokud možno – vznikly v období před druhou světovou válkou“. Cenu výrazně ovlivňuje především umělecká hodnota, kterou stanoví znalec. Obvyklý honorář nacenění starožitností činí cca 10 % ze stanovené ceny.

Jak prodat starožitnost?

Zjistili jste, že máte doma „poklad“ a rozhodli jste se jej zpeněžit? Prvním krokem je pátrání po starožitnictví, které by mělo o danou věc zájem. Jde-li o objemnější předměty, přineste při první návštěvě fotografii – měla by stačit. Poté je možné stanovit cenu a zvolit způsob prodeje.

1. První formou prodeje je komisní smlouva, kdy si starožitnictví za vystavení na reklamní ploše ponechá určitou provizi. Obvykle jde o cca 20 %.
2. Další možností je prodej, kdy starožitnictví vyplatí cca 50 % odhadní ceny, za kterou následně starožitnost prodá.

Obě formy prodeje mají svá pro i proti. V případě komisní smlouvy dostane původní majitel větší částku, ale bude si muset na peníze počkat. Pokud starožitnost prodá, dostane méně peněz, ale na ruku.

Starožitnosti lze nakupovat a prodávat i v aukci

Posledním způsobem prodeje a tedy i nákupu starožitností je aukce. Majitel zaplatí poplatek za přihlášení a po případném vydražení dostane cca 85 % z dosažené prodejní ceny. Zda se najde dostatek zájemců, je otázkou atraktivity předmětu. V podstatě jde o náhodu.

Tip na závěr: Chystáte-li se starožitnosti nakupovat, neodcházejte bez účtu s podrobnými údaji o obchodu. Samozřejmostí by měly být také doklady o původu předmětu – znalecký posudek s „kulatým“ razítkem a v lepším případě i fotografie dané starožitnosti v odborném tisku.