Plamenky ozdobí pergolu, altán i treláž

O plaméncích čili klematisech se říká, že potřebují mít hlavu v ohni a nohy v ledu. Každý, kdo jejich pěstování někdy vyzkoušel, se jistě přesvědčil o pravdivosti tohoto rčení.

Klematisů je známo na 250 druhů. Pro okrasné účely však využíváme jen docela málo z nich. Mají ovíjivé výhony, které jsou schopny šplhat do výšky až několika metrů. Využít je můžeme k vykrytí starého uschlého stromu, vysadit je k pergole, kterou časem pěkně zastíní, ozdobit s nimi dřevěnou treláž anebo nechat zarůst méně vzhledné místo v zahradě. Využití krásně kvetoucího plaménku je opravdu pestré. Méně se však využívá pěstování plaménků společně s opěrnou rostlinou, a to je velká škoda.  Doslova fascinující pohled se nám v zahradě naskytne, pokud pěstujeme plamének na jednom místě s pnoucí růží. Vznikne tak nádherný kontrast struktur a barev květů. Důležité je dbát při tom na to, aby opěrná rostlina měla stejné nároky na půdu a řez, jako plaménky. Jen tak nebude ani jeden z druhů strádat.

Všechny plamenky jsou rostliny světlomilné, žádný tedy nevysazujte do stínu, nedařilo by se mu tam. Nemají v oblibě ani mokro u kořenů. Pěstují se v půdě dobře zásobené živinami a zastíněné proti slunci. O stín se jim nejlépe postarají nízké trvalky či jehličiny, případně hustě naseté letničky. Náhradou za rostliny u kořenů plaménku může být i důkladná vrstva mulče. Nejvhodnější místo pro výsadbu  klematisu je na východní nebo západní straně. Mladé rostlinky je nutno vysadit alespoň o 10 cm hlouběji, než rostly původně. Časem se totiž vytvoří kořeny i na ušlechtilé části, a tak se rostlina stane odolnější.

Plaménky jsou celkově velmi odolné dřeviny. Hrozí jim pouze jedna vážná choroba, a tou je klematisová mrtvice. Její příčina není dosud známa. Když však zasáhne, zdravé po léta rostoucí keře bohužel náhle odumírají.

Pro správný způsob pěstování je zapotřebí znát rozdělení plaménků do tří skupin.

1. Časně kvetoucí druhy vytvářející květy na loňských výhonech jsou teplomilné a v našich podmínkách se jich většina nevyskytuje. Tyto druhy prakticky nepotřebují řez.
2. Časně kvetoucí velkokvěté kultivary kvetou na krátkých stoncích vyrůstajících z loňského vyzrálého dřeva. Tyto plaménky řežeme časně zjara, ještě dříve, než začnou růst.
3. Na letošním obrostu tvoří květy pozdně kvetoucí velkokvěté kultivary. Také vyžadují řez časně zjara, před zahájením růstu.

A proč plaménky řez vyžadují?

Hned po výsadbě je řežeme proto, aby se dostatečně rozvětvily. Jinak by totiž vytvořily pouze jednu nebo dvě větve a na těch by se obrost vytvořil až ve výšce, přičemž spodní část by zůstávala holá.  V prvním roce je hluboce seřízneme a ve druhém opět, asi ve výšce 30cm od země.  Ve většině případů se po takovémto zásahu vytvoří bohatá spleť výhonů již na spodní části rostliny.