Trvalkové výsadby s minimální údržbou

Každý z nás si určitě přeje mít v zahradě krásné trvalkové záhony, které budou vyžadovat pouze minimální péči.  Zvláště v současnosti, kdy si všichni stěžujeme na nedostatek času, je to vítaná časová úspora při práci na zahradě.

Základ pro vytvoření záhonu

[dropcap]Z[/dropcap]ákladem pro takový dobře fungující trvalkový záhon je správné využití přirozených vlastností rostlin a následné sladění jejich pěstebních požadavků s tím, co nabízí dané stanoviště. Na takovýchto typech záhonů se snažíme vytvořit takový typ výsadby, kde si rostliny budou vzájemně konkurovat a žádná z nich nepřeroste a nebude tedy dominovat ostatním druhům. Velmi často je na těchto záhonech místo mulče používán štěrk, který zabrání prorůstání plevelů, a tak někdo tento typ záhonů nazývá štěrkové.

Druhy trvalek k osázení 

K osazení málo údržbových trvalkových záhonů se využívají nejčastěji krátkověké trvalky, případně dvouletky, výjimečně i letničky mající tendenci rozsévat se na volná místa v záhonech. Řadíme k nim například len vytrvalý (Linum perenne), chrastavec (Knautia), gauru (Gaura lindheimerii), diviznu (Verbascum nigrum) nebo kohoutek věncový (Lychnis coronaria).  Výše jmenované rostliny patří do skupiny rychle rostoucích, a tak se jim podaří zaplnit záhon dříve, než ho mohou zaplevelit jiné rostliny. Tato růstová strategie jim umožňuje rychlé ovládnutí prostoru. Nevýhodou je však to, že nejsou schopny konkurovat dlouhověkým rostlinám. Ty naopak potřebují více let k tomu, aby se mohly dostatečně rozrůst, a nemají navíc tendenci rozsévat se do okolí.

Solitéry k výsadbě

Dlouhověké trvalky jsou ve většině případů v záhonech spíše solitéry. Máme-li uvést typický příklad, jedná se nejčastěji o okrasné trávy, například proso (Panicum virgatum), dochan (Penisetum alopecuroides) nebo třtinu (Calamagrostis acutiflora).  Z trvalek je to  šuškarda (Liatris spicata), juka (Yuca filamentosa), vysoké hybridy řebříčku (Achilea Coronation Gold) anebo tužebník obecný (Filipendula vulgaris).

Trvalkové skupiny

Hlavní část záhonu by měly vytvářet trvalé rostliny sesazované do menších skupin, které posléze vytvoří hlavní kvetoucí efekt záhonu. Vybírat lze mezi šalvějemi (Salvia nemorosa, S. officinalis, S. pratensis), třapatkami (Rudbeckia fulgida), vysokými rozchodníky (Sedum) anebo astrami s nižším a středním růstem.

Nejnižší patro trvalkového nenáročného záhonu by mělo patřit pokryvným trvalkám. Ty společně s minerálním mulčem sníží možnost výskytu plevelů na záhonu. V tomto směru se osvědčil černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), mateřídouška (Thymus pulegioides), kakost (např. Geranium cantabrigiense , G. renardii) nebo pupalka (Oenothera macrocarpa).

Zastoupení jednotlivých druhů 

Nízkoúdržbový záhon je dobré sestavit přibližně z 20 až 25 druhů trvalek a maximálně 7 druhů cibulovin. Ověřená pravidla pro výsadbu těchto typů záhonů hovoří o zastoupení z 10 – 15 % solitérními rostlinami, z 30 – 60% skupinovými trvalkami, z 35 – 50 % pokryvnými trvalkami a ve zbývajících asi 5 % z krátkověkých rostlin. Přičemž hustota trvalek má být maximálně 8 – 10 ks/m².

[box type=“note“ ]V zahradě je dobré umístit takovéto záhony do těch míst, kam se budou svým charakterem hodit. Je třeba mít také na zřeteli, že tyto záhony budou působit méně uspořádaně, než jsme pravděpodobně zvyklí.[/box]